Nevypínám

Mít tak tu moc
i když je noc
anebo den.
Vypnout mozek,
aby spal.
Nic necítit,
nic nevidět.
A nebýt tady,
nebýt tam.
Jenže to nejde
a i když spím,
nevypínám.
Vím, že to přejde,
až přejde ten pocit,
co mám.
Ten sebeklam.
Čím víc mám let,
čím víc mě svět
odsává z žil,
tím častěj' přicházím.
Ta myšlenka
má už i tvar
a má můj hlas,
vtíravě doráží.
Tak vypni se sám,
já odmítám,
cestu znám,
vede jen tam.
Vím, že zpátky to nejde,
tak rozhodně
nevypínám.