Sonet 147

Má láska je jak horečka, co jenom touží
Co nejvíc tu svou nemoc roznítit
Radost má z toho, co ji nejvíc souží
Co nejvíc živí zvrhlý apetýt

Rozum, ten doktor lásky, dostal vztek
Že neléčím jak řek, tu strašlivou chorobu
Teď už vím, že když nemám jeho lék
Má touha přivede mne do hrobu

Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou

Že krásná jsi a že jsi moje světlo
Když jsi jak noc a černější než peklo

Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou
Pomoci není, komu není rady
Blábolím, blouzním, blázním, bloudím tmou
A nevím sám co to mám za nápady
Nechci znát pravdu, pořád vedu svou