Zauzlíkovaná Klec

Za sto let, za sto dní
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní
K čemu žít, když život smysl nemá
A popel se jíst nedá

Malá planeta co dlouho se točí tmou
I s vodou je zatím nad vodou
Kolik lidí po tý planetě kráčí, kam jdou?
Co chtěj? A co potřebujou?
Kolik dní tý planetě zbývá
Než se něco změní
Na jedný půlce planety svítá
Na druhý světlo není

Mám lásku, mám věci, uzamčený ve svý malý kleci
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje
A nikdo nesmí dál

Spousty lidí co po planetě kráčí, lžou
Chtějí víc, než potřebujou
A přitom nemaj zdání, proč tady vlastně jsou
Kam míří, proč se nadechujou

Pravda jistá, pravda s sebou zmítá
Má jenom jedno znění
Na jedný půlce planety svítá
Na druhý světlo není

Mám lásku, mám věci uzamčený ve svý malý kleci
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje
A nikdo nesmí dál. A brát si

Mám lásku, mám věci uzamčený ve svý malý kleci
Já, mám štěstí, a kdo ho nemá
Nesmí jít do klece, je zauzlíkovaná
A kdo ho nemá, a kdo ho nemá
A kdo nemá klíč, tak nesmí dál
Moje klec zauzlíkovaná, je moje, jen moje
A nikdo nesmí dál

Za sto let, za sto dní
Až naše Země shoří, až nezbude nic z ní
K čemu žít, když život smysl nemá
A popel se jíst nedá