Vyvolený

Vyvoleného svého hledala
Toho jediného by si vzala
Vyvoleného svého hledala
Jinému věneček by nedala

Vyvoleného svého hledala
Toho jediného by si vzala
Vyvoleného svého hledala
Jinému věneček by nedala
Vystoupala na nejvyšší horu
Aby lépe z její výšky shlédla dolů
Kudy chodila, tudy hledala
Po ulicích měst za svitu nočních hvězd
Toho kdo jí ozdobí, všechny oči obrobí
Měla ruce dokořán, kdybys jí byl povolán

Hledala drahokam, kterého se nikdy nikdo nedotkl
Aby na krk si ho neobroušeného ověsila jak klenot

Vyvoleného svého hledala
Toho jediného by si vzala
Vyvoleného svého hledala
Jinému věneček by nedala

Zvoleného svého když už našla
V jejím lůně za ty roky zhasla
Jiskra početí, to je lásky prokletí
A nejde zažehnout, i když je suchá jako troud
Čekáš rozhřešení, dostaneš ponaučení
Když moc nehledáš, není to oči pláč

Vyvoleného svého hledala
Toho jediného by si vzala
Vyvoleného svého hledala
Jinému věneček by nedala

Vyvoleného svého hledala
Toho jediného by si vzala
Vyvoleného svého hledala
Jinému věneček by nedala