Zatoulaná

Pár dopisů, nesou dál vůni vzdálenou
Nazpaměť znám slůvka příběhu o nás dvou
Snoubenka, v mých očích málem už nevěstou
To, když se dva zamilujou
Snad každej zná baladu s oknem v přízemí
Ten dům tam je, jen už má okna plastový
Snad všechno čas jako ta okna vymění
Šaty, lásky, milování
Jak roky jdou, tak člověk zapomíná
Však v hlavě zůstává má první milá
Zatoulaná, ta, co mi byla blízká
Tak se mi někdy stýská, už je to let
Zatoulaná, ta z doby černobílý
Náš byl celej svět
Snad někde máš ještě ten starej náramek
Když táta tvůj přišel k nám, vážně jsem se lek
On přitom sháněl jenom partu na mariáš
A váš prázdnej byt byl jenom náš
Pak jsme se rozešli, jak už to bývá
Dnes ani nevím, kde se stala chyba?
Zatoulaná, ta, co mi byla blízká
Tak se mi někdy stýská, už je to let
Zatoulaná, ta z doby černobílý
Náš byl celej svět
Zatoulaná, ta, co mi byla blízká
Tak se mi někdy stýská, už je to let
Zatoulaná, ta z doby černobílý
Náš byl celej svět