Kaleidoskop

Schovávám si kaleidoskop z malých střípků barevných.
Prohlížím si prapodivný svět,
který sestavím z nich.
Vysoké jsou katedrály,
v jejich chodbách zabloudím,
zelené slunce svítí do oken,
až mě probudí tím...

Lásko má, snad smí se mi zdát,
že měl jsi mě rád, lásko má,
ten barevný svět tě navrátí zpět k nám.

Ze všech krásných, drahých dárků,
které jsi mi daroval,
připadá mi ten nejvzácnější,
ten, co nejméně stál.
Modré skály, žlutá moře,
pod zelenou oblohou,
za dálkou je nekonečno cest,
všechny za duhou jdou...

Lásko má, snad smí se mi zdát,
že měl jsi mě rád, lásko má,
ten barevný svět tě navrátí zpět k nám.

Kaleidoskop z jedné pouti,
která dávno skončila,
kdo svou poutí poutím porozumí
ať mi zprávu hned dá,
krasohled je přec věc křehká,
až mi na zem upadne,
jeho sklíčka se rozkutálí,
bojím se toho dne...

Lásko má, snad smí se mi zdát,
že měl jsi mě rád, lásko má,
ten barevný svět tě navrátí zpět k nám...

Když se dlouho díváš do slunce
a pak zavřeš oči najednou,
vidíš také spoustu zlatých,
zlatých střípků, zlatých střípků
jako já...