Dopis

Mám smutnej byt v něm židli a stůl
Na stole leží list kde se zatím mi nedá nic číst
Ve mně bouře kolem klid a odvahy už půl
Víc než před chvílí
Ale jsem si jist
Že neminu cíl

Má slova jsou jako střely
Co ponesou všemi směry
Zprávu mou
Pro tu jedinou

Mám byt hned vedle je ten její
Naše zdi proboural bych nejraději
Pokud ji nebudu mít na popel shořím celý
Zbytečné je žít uprostřed prázdný cely
Úplně sám

Má slova jsou jako střely
Co ponesou všemi směry
Zprávu mou
Pro tu jedinou

Nebojím se nic to není
Očekávám že se změní
Mé dosavadní postavení
Až zítra ráno řekne ano

Má slova jsou jako střely
Co ponesou všemi směry
Zprávu mou
Pro tu jedinou