Bouře

V zádech zem lehce mrazí,
stěny stále blíž a blíž, dech slábne.
Z rukou pot se mi plazí,
nad mým tělem strach a tíseň vládne.

Zavřu oči,
než to skončí.
V hlavě mý se bouří hlas.
Nade mnou mrak svět zhas.
Nikde nic, jen děs a strast
tluče do dveří.

Je to tu, zas lítám v tom.
Štěpím se na atom.
Ať si do mě blesk a hrom
klidně udeří.

Jsem sám,
zem stále mrazí,
ve svitu displeje úzkost stoupá.
Tam dál,
pryč, v tichu za zdí,
zbyde z bouře jen vzpomínka hloupá.

Zavřu oči,
než to skončí.
V hlavě mý se bouří hlas.
Nade mnou mrak svět zhas.
Nikde nic, jen děs a strast
tluče do dveří.

Je to tu, zas lítám v tom.
Štěpím se na atom.
Ať si do mě blesk a hrom
klidně udeří.

Snadno smysly můžu otupit,
vyřvat se, než bolest přejde.
Nebo v hlavě hluky utopit,
na chvíli je smýt.

V hlavě mý se bouří hlas.
Nade mnou mrak svět zhas.
Nikde nic, jen děs a strast
tluče do dveří.

Je to tu, zas lítám v tom.
Štěpím se na atom.
Ať si do mě blesk a hrom
klidně udeří.

Snadno smysly můžu otupit,
vyřvat se, než bolest přejde.
Nebo v hlavě hluky utopit,
na chvíli je smýt.

Snadno smysly můžu otupit,
vyřvat se, než bolest přejde.
Nebo v hlavě hluky utopit,
chvíli bude líp.