Berná Mince

Hvězdář jménem Kepler Ti odkázal svůj snář
A Galileo brejle a Shakespeare kalamář
A z Picassova plátna se šklebí tvoje tvář
Sám na sebe se díváš

Ten Picasso holt uhád, co já tak dobře vím
Jak rád bys se vším praštil. Jó, namouduši vším!
Tvým čelem táhnou vrásky jak vědmy povětřím
Ne, ty si nezazpíváš

Tos přitom dostal zpěvník andělů na kůru
Jsi na vrcholu slávy, a proto v ažuru
A přesto pod tvou kůži jak pilous pod kůru
Se usadila tíseň

Teď před zrcadlem ptáš se, zda jsi to ještě ty
A nebo někdo jiný v tvém těle zakletý
Ten nevítaný cizák se vetřel před léty
Roztáh se jak plíseň

To pískle ve tvé líhni je příští Ohnivák
Ty mu sháníš larvy a sidol na zobák
A přesto valem chřadne jak obyčejný pták
Co mu asi schází?

Co scházelo tvým dcerám? Proč řekly, že jsi lhář?
Dnes v pohraničí učí jak zvládnout slabikář
A místní lidé tvrdí, že matná svatozář
Je ve tmě doprovází

Proč pořád zapomínáš, co řek ti rabbi Löw?
Že úspěch plodí úspěch, jenomže krev je krev
Běž, dej mu kámen na hrob, snad zmírníš jeho hněv
Snad ještě vyslyší tě

Snad s tebe nějak sejme to břímě těžkých vin
Snad řekne: "Ty jsi čistý, to všechno heroin."
Máš před očima jehly, ty schovával tvůj syn
Byl sotva víc než dítě

Jsme v budce bez střechy a po pás ve sněhu
Svíráme minci, co už stáhli z oběhu
Tvůj homunkulus v láhvi se příliš nepoved
Má tvoje prázdné oči a nevzruší ho svět
A neokouzlí vášeň, s níž zaprášený květ
Se věčně dere vzhůru

Tvá jedenáctá žena je týdny nezvěstná
Už jak těch deset před ní poušť ve tvém srdci zná
Tu pustinu, co zebe a kterou halí tma
Jak rubáš noční můru

Máš zuby jako orloj a tvář jak velekněz
A sílu jako mamut a výdrž jako běs
Jen hromsky těžká víčka bys dlouho neunes
My dva to přece víme

Vždyť naši první fotku nám pořídil Jan Hus
A ten řek: "Jenom láska tu stojí za pokus!
A bez ní celá věda je pekelníkův trus
Jen v lásce pravda dříme!"

Jsme v budce bez střechy a po pás ve sněhu
Svíráme minci, co už stáhli z oběhu
Snad přišla chvíle, kdy Ti zavolám
A oslovím Tě hlasem z minula