Krok Za Vývojem

nahatej tě pozoruju ze skříně
spocenej dvě atmosféry v komíně
tak dělej prosím že mě nevidíš
v ústavu mě měli ze všech nejraděj
když jsem zdrh asi trochu vyváděj
nechápou jak mohl jsem rozkousat mříž
pak najednou

potají tě pozoruju ze křoví
neboj se já to nikde nepovím
tak dělej prosím že mě nevidíš
záviděl jsem michalovi neverland
chtěl jsem bejt jeden pražskej dirigent
radostí bych ječel o oktávu výš
pak najednou

já slyšel jasně trávu růst
zůstalo v hlavě seno jen
proto jsem krok za vývojem
dobře vím nepoznám chuť dívčích úst
když vypadám jak plynojem a děsně natlakovanej
pak najednou

hotovej tě pozoruju v kabince
ještě dřív než vrátí mě do blázince
tak dělej prosím že mě nevidíš
jsem trochu nemocnej a trochu génius
nad sebou bezmocnej životní rádius
ten je nekonečnej každej mi závidí
pak najednou

já slyšel jasně trávu růst...