Tak Dobře

Až jednou svět se složí,
až zaplaví ho vody
a ani slovo Boží
už pravdu neporodí,
až svět ovládne lež
a šedé stejnokroje,
neřekneš více než:
tak dobře, lásko moje.

Až seschnou všechny lesy,
cesty povedou nikam
a jenom diví běsi
budou poslouchat, co říkám,
až všechna horstva padnou,
která tu věky stála,
a všechny květy zvadnou,
řeknu: tak dobře, moje malá.

Až konečně mě sejmou,
až jednou nezvednu se,
až jednou budu ve dvou
namísto v jednom kuse,
až jednou řeknu, běž,
vášni, té neposluše,
neřekneš více než:
tak dobře, moje duše.

Až jednou ze života
zbude jen pahýl suchý,
až už se nedokážu zmotat
a můj mobil bude hluchý,
až dojdou mi i slova,
která mi ještě zbyla,
řeknu ti aspoň znova:
tak dobře, moje milá.