Sbohem, Lásko (Laisse Moi Petite Fille)

Ať bylo mně i jí tak šestnáct let
Zeleným údolím jsem si ji ved'
Byla krásná, to vím, a já měl strach, jak říct
Když na řasách slzu má velkou jako hrách

Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál

A tak šel čas, a já se toulám dál
V kolika údolích jsem takhle stál
Hledal slůvka, co jsou jak hojivej fáč, bůhví
Co jsem to zač, že přináším všem jenom pláč

Sbohem, lásko, nech mě jít, nech mě jít, bude klid
Žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý
Já tě vážně měl moc rád, co ti víc můžu dát
Nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál

Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú, Uúúúúúúúu uúúú

Já nevím, kde se to v člověku bere
Ten neklid, co ho tahá z místa na místo
Co ho nenechá, aby byl sám se sebou spokojený
Jako většina ostatních, aby se usadil, aby dělal jenom to
Co se má, a říkal jenom to, co se od něj čeká
Já prostě nemůžu zůstat na jednom místě, nemůžu, opravdu, fakt

Láááálááá, láááálááá lááá, láááálááá lááá
Žádnej pláč už nespraví ty mý nohy toulavý