Dátamtůja

Chtěl jsem se utéct z města do klidu
Našel jsem vísku, tam jenom pár lidu
Říkám, semhle já se nejspíš odstěhůja
S prvním sousedem jsem si notoval
Však z druhého se kokot vyklubal
Chce mi zakrýt výhled tím, že dá tam tůja

Dátamtůja, Dátamtůja

Vesnice jsou plné dementů
Obzvlášť tady u nás v Sudetech
Ty xenofobní kryptofašokomoušové na sebe žalůja
Kolik písku, kolik cementu
Se ještě oddrolí na oprýskaných zdech
V tom údolí dutých hlav, kde já bydlím, jenom každej lamentůja

Lamentůja, Lamentůja

Zase mě drbou, já si jich nevšímám
Já nehnu brvou, doma se zašívám
A to je ještě více iritůja
Tak řekni mi to ty sráči do očí
Stojím mu před autem, an z něj vyskočí
Můj pohled nevydrží, kouká úkosem a všechno dementůja

Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja, Dementůja