Všech Vandráků Můza

Přišla k nám znenadání,
hubená až hrůza,
a řekla, že je múza,
všech vandráků z Čech,
to nebyl hřích,
po nocích než po kytaře sáhla,
tak nám chleba kradla,
a čmárala po zdech.
Ha - le-luja,
zavírá se brána,
my zpívat chcem do rána,
než napadá sníh.
Ha - le-luja,
kterou pak si dáme,
než skončíme s ránem,
na hřbitově obutých.
Na Moravě,
z demižonu dobré víno pila,
tak mezi námi žila,
spousty hezkejch dní,
až jeden pán v limuzíně,
začal po ní toužit,
budeš mi holka sloužit,
a oženil se s ní.
Ha - le-luja,
zavírá se brána,
my zpívat chcem do rána,
než napadá sníh.
Ha - le-luja,
kterou pak si dáme,
než skončíme s ránem,
na hřbitově obutých.
Každou noc po milování,
skládala mu hity,
a kašlala na city,
na obyčejnej lid,
za pár let,
tahle múza dneska služka Mici,
skončila na ulici,
a pod mostem má byt.
Ha - le-luja,
zavírá se brána,
my zpívat chcem do rána,
než napadá sníh.
Ha - le-luja,
kterou pak si dáme,
než skončíme s ránem,
na hřbitově obutých.
Vraťte nám, vraťte nám,
tu všech vandráků múzu,
má roztrhanou blůzu...