Užovka

Když jak užovka si přijde den
Znáte to, nechce se vstát
A zipy spacáků jak vodu kmen rozevře
Někdo začne hrát
Taková přenádherná vůně dříví hořícího
Pošimrá ti nos
Jak první kroky v trávě studěj'
To jak vyšláp' sis do rána bos

A první písnička a první čerstvej smích
První paprsky a stín
Táhnou se z korun stromů v jasnejch přímkách
A přes ně k nebi letí dým
A člověk pochopí, proč rána tichý jsou
To z úcty k světu snad
Ty rozhlížíš se, málem by sis sednul
Jak to tu máš rád

Když po kopcích se probouzí svět
Ty balíš, když jsi něco sněd'
U trati trháš první kytku, dáváš holce, však ona ví
A první vlaky, prvních tunelů chlad
A první výhybka, tajně zkoušíš si hrát
A první zakopnutí o ten pražec navíc, jak ses' zapovídal
A první hlasy ptáků v komínech skal
Lavičky na nádražích, kde pohledy jsi psal
Závratě z viaduktů, kde mě to vždycky láká zkusit se vznést
A první zátočiny stříbrnejch řek
Po stráních stáda, tichej mlčící vlek
A telegrafní dráty, co se před tunelem sehnou trochu níž
Setkání s kamarády ze vzdálenejch měst
Navzájem píšete si adresy cest
Tu a tam káně krouží, hledá v poli myš, no, má asi hlad
A čapí hnízda a měď kostelních střech
Zákryty vinic, nápisy na starejch zdech
Hřbitovní rozvrzaný vrátka a pan farář spěchá přes náves dál
Tududu, tududu, tududu, tududu, tududu, tududu